Noc
Pro většinu lidí je noc časem odpočinku. Pro mnoho pacientů s ALS je to ale úplně jiný svět.
Večer ostatní zhasnou světla, otočí se na bok a usnou. Pacienti s ALS mohou začít přemýšlet, jestli budou dnes dobře dýchat, jestli nebude potřeba řešit hleny, jestli něco nezačne tlačit a bolet nebo kdy bude nutné změnit polohu. Noc se tak někdy mění v období čekání a člověk si pak uvědomí věci, nad kterými zdravý nikdy nepřemýšlí.
Já spím třeba dobře a budím se hlavně na čůrání, někdy spím celou noc. To ale není standard. Mnoho pacientů potřebuje každou chvíli s něčím pomoc. Pečující se pak prakticky nevyspí a celou noc je k dispozici pro svého svěřence. U mě do toho vstupují třeba situace, kdy se v noci vzbudím a přemýšlím, jestli pečující osobu budit nebo jestli znovu usnu bez řešení situace. A samostatná kapitola je noční komunikace aneb jak vůbec pečující/ho přivolat. Před časem jsem tomu věnoval samostatný příspěvek.
Noc ale není jen o fyzických obtížích. Je také dobou, kdy se ztiší okolní svět a zesílí vlastní myšlenky. Večerní klid je výbornou příležitostí k hovorům s Bohem nebo k tiché modlitbě. U mnohých se však v tomto čase mohou plně projevit psychické problémy, přijít obavy z budoucnosti, otázky, na které neexistují jednoduché odpovědi, ale také vzpomínky na krásné chvíle nebo sny o budoucnosti. O světě snů jsem ostatně psal také nedávno.
Když jsem měl problémy s hleny a nemohl pořádně spát, bylo příjemnější v noci trochu svítit, než být úplně po tmě. Možná i kvůli návalům horka a později i úzkosti zřejmě v souvislosti s vysokou hladinou oxidu uhličitého v krvi. Nepohyblivý člověk téměř bez hlasu se může cítit v těžkých nočních chvílích lépe, když trochu vidí. I sluchové podněty dostávají v tomto stavu jiný rozměr – třeba obyčejný déšť nebo různé ptačí hlasy (s oblibou počítám druhy). Tyto vjemy mohou pomoci odvést myšlenky a usnout.
Večer ostatní zhasnou světla, otočí se na bok a usnou. Pacienti s ALS mohou začít přemýšlet, jestli budou dnes dobře dýchat, jestli nebude potřeba řešit hleny, jestli něco nezačne tlačit a bolet nebo kdy bude nutné změnit polohu. Noc se tak někdy mění v období čekání a člověk si pak uvědomí věci, nad kterými zdravý nikdy nepřemýšlí.
Já spím třeba dobře a budím se hlavně na čůrání, někdy spím celou noc. To ale není standard. Mnoho pacientů potřebuje každou chvíli s něčím pomoc. Pečující se pak prakticky nevyspí a celou noc je k dispozici pro svého svěřence. U mě do toho vstupují třeba situace, kdy se v noci vzbudím a přemýšlím, jestli pečující osobu budit nebo jestli znovu usnu bez řešení situace. A samostatná kapitola je noční komunikace aneb jak vůbec pečující/ho přivolat. Před časem jsem tomu věnoval samostatný příspěvek.
Noc ale není jen o fyzických obtížích. Je také dobou, kdy se ztiší okolní svět a zesílí vlastní myšlenky. Večerní klid je výbornou příležitostí k hovorům s Bohem nebo k tiché modlitbě. U mnohých se však v tomto čase mohou plně projevit psychické problémy, přijít obavy z budoucnosti, otázky, na které neexistují jednoduché odpovědi, ale také vzpomínky na krásné chvíle nebo sny o budoucnosti. O světě snů jsem ostatně psal také nedávno.
Když jsem měl problémy s hleny a nemohl pořádně spát, bylo příjemnější v noci trochu svítit, než být úplně po tmě. Možná i kvůli návalům horka a později i úzkosti zřejmě v souvislosti s vysokou hladinou oxidu uhličitého v krvi. Nepohyblivý člověk téměř bez hlasu se může cítit v těžkých nočních chvílích lépe, když trochu vidí. I sluchové podněty dostávají v tomto stavu jiný rozměr – třeba obyčejný déšť nebo různé ptačí hlasy (s oblibou počítám druhy). Tyto vjemy mohou pomoci odvést myšlenky a usnout.
Noc může být také časem vděčnosti. Za člověka, který přijde pomoci, za techniku, která usnadňuje dýchání či komunikaci nebo za uplynulý den. Mám ten čas rád.
Komentáře
Okomentovat