Když selže technika

I když jsem na elektronických pomůckách prakticky životně závislý, občas se stane, že něco přestane fungovat. Uvedu několik příhod.
K dobrodružství úplně stačí, když delší dobu nejde proud. Klíčová zařízení mají sice baterii, ale ta nevydrží věčně. Třeba ventilátor (dýchací přístroj) má integrovanou baterii zhruba na šest hodin. K němu je externí baterie na dalších šest hodin a pak mám ještě náhradní ventilátor s vlastní integrovanou baterií. Takže na první pohled pohoda. Ale už se stalo, že měnili kabely a proud nešel celý den. Dvě baterie jsem téměř vyčerpal a chyběla chvíle, kdy bych musel mít jiný ventilátor. I když je papírově nastavený stejně, každý ventilátor "dýchá" trochu jinak a já jsem na změny nastavení citlivý. Mohlo by se mi dýchat špatně a to by byl problém pro srdce.
Pokud by výpadek proudu trval delší dobu, ví o mně hasiči a přijeli by s agregátem ventilátor nabít. Pro případ krajní nouze máme i ambuvak, který umožňuje zajistit dýchání ručně.
Komunikační tablet vydrží bez proudu řádově několik hodin a odsávačka sekretů má baterii asi na 45 minut, což při střídmém používání vydrží celý den.
Někdy se stává, že komunikační tablet nefunguje správně, i když proud jde. Lišta pro oční ovládání čas od času oči nezachytí a musím čekat, než se chytí. Tablet se v minulosti občas sám vypínal, ale když jsem s pomocí přátel pátral po příčinách a hrál si s nastavením, už se to dlouho nestává. V podobných případech se může třeba přihodit, že se počůrám, než si zamrzlého tabletu pečující všimnou. Zatím se to nestalo, ani nedošlo k jiným komplikacím. Jen minimum lidí má ale zkušenosti komunikovat se mnou bez tabletu. Je celkem výzva ukazovat očima, co je nutné na tabletu udělat, aby se rozjel.
Další zajímavé zážitky mám se zvedáky. Mobilní zvedáky mají bezpečnostní pojistku, která když se zmáčkne, zvedák přestane reagovat. Tak jsem už mnohokrát visel ve zvedáku, než zvedák pečující odblokovali. Nebo když má vybitou baterii. Nicméně i ze zaseklého zvedáku se dá snadno dostat s pomocí polohovací postele (jde to i přímo na zvedáku). Jednou přestal fungovat i stropní zvedák a bylo docela náročné nasměrovat pečující na nouzové spouštění na stropě. Aneb hasiči to jistí.
Další veselá příhoda byla s polohovací postelí. Pravidelně jdu s postelí do sedu, ale když začnu v sedě kašlat, nohy se napnou, což vytvoří tlak na matraci. Tak se stalo, že motorek, který zvedá matraci do sedu, nápor nevydržel, selhal, a rošt s matrací a se mnou volně spadl dolů do vodorovné polohy. Chyběl kousek a praštil jsem se hlavou o pelest.
S vozíkem jsem překvapivě neměl větší problémy. Jen polohování opěrky hlavy se brzy opotřebovalo častým používáním. Než jsem pořídil novou opěrku, držel ji ve stabilní poloze smeták zapřený o zeď.
Selhání pomůcek může mít i pozitiva. Tak mě zbavilo močového katetru (cévky). Když praskl nafukovací balónek, který cévku držel v těle, vypadla, a protože jsem čůral normálně, zůstal jsem bez cévky.
Díky Bohu se zatím nic nestalo s ventilátorem nebo s tracheostomií. Selhání techniky je vždy náročná, ale cenná zkušenost. Nabízí ponaučení i příležitost k opatřením, aby se situace neopakovala.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Fyzické pocity

Rok s tracheostomií

Hleny a sliny