Komunikace
Většina nepohyblivých pacientů (nejen) s ALS u nás i v zahraničí používá oční ovládání Tobii Dynavox. Existují i jiné systémy očního ovládání nebo i další způsoby ovládání počítače (třeba ústy). Vzhledem k tomu, že schopnost ovládání jinými částmi těla může u ALS zmizet, je oční ovládání nejjistějším a nejpohodlnějším řešením. Pacient je schopen psát i bez předchozí zkušenosti.
První pokusy se sledováním pohybů očí sahají až do 19. století. Technologie se používala nejprve pro vědecké účely (třeba psychologie), později v komerční sféře (marketing, gaming) a teprve poté, zhruba od konce devadesátých let, začala pomáhat pacientům. Na fotce vidíte mé řešení. Lišta pro oční ovládání Tobii PCEye 5 je oboustrannou lepicí páskou nalepena na spodní části tabletu Surface Pro 7 (můj software potřebuje Windows, tablet je na obyčejném stojanu) a svítí na ní čtyři infračervené LED diody. Uprostřed je ještě kamera, která sleduje pohyb očí. Diody umožňují snímání i ve tmě a uživatel je vnímá jinak než na fotce - červené a svítí jen trochu. Starší lišty měly jen prostřední diody a bývaly tudíž méně přesné. Když kamera nezachytí oči (třeba, když uživatel usne), krajní diody se brzy vypnou a prostřední začnou jen kratince poblikávat, aby mohla kamera zase zaznamenat oči. Na fotce zároveň vidíte "mluvící" rozhraní programu Grid 3, přes který ovládám celý tablet. Tobii a Grid je asi nejpoužívanější kombinace hardware a software u nás. Existuje i software přímo od výrobce Tobii a další programy. Někdo používá několik programů. Přes Tobii lze ale ovládat i chytrou domácnost nebo elektrický vozík.
Oční ovládání je třeba nejdříve nakalibrovat - uživatel sleduje zobrazené body a software spočítá rozsah pohybu očí pro daný displej. Moderní systémy si poradí i s větší změnou polohy zařízení. Já jsem tak už několik měsíců nekalibroval. Po kalibraci stačí, když se na něco dlouze podíváte a písmeno se napíše nebo příkaz realizuje. Délka pohledu se dá nastavit (já mám sekundu). Je třeba vážit mezi rychlostí (delší čas) a chybovostí (kratší čas). Lze nastavit i potvrzení mrkáním, ale nedovedu si to představit. Je určitě lepší chyby opravovat, protože program si slova pamatuje a pak při prediktivním psaní nabízí tvary s překlepy. Můžete si často používané fráze ukládat, načítat z historie nebo komunikaci oživit zvukovými emotikony, které mají v oblibě hlavně děti. Dá se vybrat z několika ženských i mužských hlasů. Mužské jsem zkoušel, ale zněly hodně strojově a program padal, tak jsem zůstal u přednastavené "Elišky", která zní příjemně a přirozeně. Když se za některá slova napíše vykřičník, přečte je emotivně (Gól!). Dnes už by mělo jít program naučit mluvit i hlasem uživatele. Psaní mi trvá zhruba několikrát déle, než když jsem byl zdravý. Přirovnal bych to k situaci, když se někdo seznamuje s klávesnicí, ale pomáhají predikce a taky nejde u psaní tak snadno prokrastinovat. Oči to zvládají dobře. Vtipné situace mohou nastat, pokud mi pečující kouká přes rameno a začne konat, než větu dokončím. Když třeba potřebuji vyčistit brýle, musím začít slovem "vyčistit", protože když začnu slovem "brýle", pohotový pečující mi může místo čištění brýle posunout výš na nose, nebo je sundat - jde totiž o častější požadavky spojené se slovem "brýle".
Oční ovládání lze použít samozřejmě i na stolních počítačích, noteboocích apod. Tablet je sice malý, což může někoho zdánlivě omezovat (stačí mít blíž), ale lze snadno upevnit na vozík nebo na stolek, což jsem velmi ocenil při dlouhodobém pobytu v nemocnici. Velký a těžký monitor a stojan jsou v takových podmínkách nepraktické. Ale lze to i kombinovat.
Celkové náklady na zprovoznění očního ovládání jsou značné, ale na lištu, software i uchycení aj. se dá získat nejméně 90% příspěvek od úřadu práce. Bez příspěvku se cena nové lišty v ČR pohybuje kolem 70 000 Kč, další desítky tisíc stojí software, profi uchycení nebo dostatečně výkonné zařízení, na kterém budete lištu používat (na zařízení se příspěvek nevztahuje).
Část pacientů má bohužel problém oční ovládání používat. Nejčastěji kvůli špatnému zraku nebo omezení pohybu očí. Pak zbývá už jen papírová tabulka s písmeny a gesta. V nouzi se dá snadno vyrobit - stačí napsat písmena abecedy na pět řádků cca po pěti písmenech a nejdřív pečující s pomocí pacienta určí příslušný řádek a v něm se pak hledá dané písmeno. Tak se postupně složí celé slovo. Jsou i jiné způsoby na podobném principu. Tabulky mívají i v nemocnici, ale nepoužívají možná i proto, že tento způsob komunikace je pomalý a náročný pro pacienty i pro pečující a neumožňuje se ozvat, když člověk něco potřebuje. I pro tyto případy existují řešení. Jedním z nich je Twitch Switch - čidlo, které se nalepí na libovolné funkční místo na těle (třeba tvář) a pohyb spustí alarm. Někdo třeba používá obdobu signalizace v nemocnici - na prstu má pulzní oxymetr a když je problém, zrychlení tepu nebo i pokles hladiny kyslíku spustí alarm. Pak existuje aplikace Look to speak, která umožňuje spustit alarm pohledem na mobil. Komunikační čipy v mozku zatím po celém světě využívají jednotky pacientů.
První pokusy se sledováním pohybů očí sahají až do 19. století. Technologie se používala nejprve pro vědecké účely (třeba psychologie), později v komerční sféře (marketing, gaming) a teprve poté, zhruba od konce devadesátých let, začala pomáhat pacientům. Na fotce vidíte mé řešení. Lišta pro oční ovládání Tobii PCEye 5 je oboustrannou lepicí páskou nalepena na spodní části tabletu Surface Pro 7 (můj software potřebuje Windows, tablet je na obyčejném stojanu) a svítí na ní čtyři infračervené LED diody. Uprostřed je ještě kamera, která sleduje pohyb očí. Diody umožňují snímání i ve tmě a uživatel je vnímá jinak než na fotce - červené a svítí jen trochu. Starší lišty měly jen prostřední diody a bývaly tudíž méně přesné. Když kamera nezachytí oči (třeba, když uživatel usne), krajní diody se brzy vypnou a prostřední začnou jen kratince poblikávat, aby mohla kamera zase zaznamenat oči. Na fotce zároveň vidíte "mluvící" rozhraní programu Grid 3, přes který ovládám celý tablet. Tobii a Grid je asi nejpoužívanější kombinace hardware a software u nás. Existuje i software přímo od výrobce Tobii a další programy. Někdo používá několik programů. Přes Tobii lze ale ovládat i chytrou domácnost nebo elektrický vozík.
Oční ovládání je třeba nejdříve nakalibrovat - uživatel sleduje zobrazené body a software spočítá rozsah pohybu očí pro daný displej. Moderní systémy si poradí i s větší změnou polohy zařízení. Já jsem tak už několik měsíců nekalibroval. Po kalibraci stačí, když se na něco dlouze podíváte a písmeno se napíše nebo příkaz realizuje. Délka pohledu se dá nastavit (já mám sekundu). Je třeba vážit mezi rychlostí (delší čas) a chybovostí (kratší čas). Lze nastavit i potvrzení mrkáním, ale nedovedu si to představit. Je určitě lepší chyby opravovat, protože program si slova pamatuje a pak při prediktivním psaní nabízí tvary s překlepy. Můžete si často používané fráze ukládat, načítat z historie nebo komunikaci oživit zvukovými emotikony, které mají v oblibě hlavně děti. Dá se vybrat z několika ženských i mužských hlasů. Mužské jsem zkoušel, ale zněly hodně strojově a program padal, tak jsem zůstal u přednastavené "Elišky", která zní příjemně a přirozeně. Když se za některá slova napíše vykřičník, přečte je emotivně (Gól!). Dnes už by mělo jít program naučit mluvit i hlasem uživatele. Psaní mi trvá zhruba několikrát déle, než když jsem byl zdravý. Přirovnal bych to k situaci, když se někdo seznamuje s klávesnicí, ale pomáhají predikce a taky nejde u psaní tak snadno prokrastinovat. Oči to zvládají dobře. Vtipné situace mohou nastat, pokud mi pečující kouká přes rameno a začne konat, než větu dokončím. Když třeba potřebuji vyčistit brýle, musím začít slovem "vyčistit", protože když začnu slovem "brýle", pohotový pečující mi může místo čištění brýle posunout výš na nose, nebo je sundat - jde totiž o častější požadavky spojené se slovem "brýle".
Oční ovládání lze použít samozřejmě i na stolních počítačích, noteboocích apod. Tablet je sice malý, což může někoho zdánlivě omezovat (stačí mít blíž), ale lze snadno upevnit na vozík nebo na stolek, což jsem velmi ocenil při dlouhodobém pobytu v nemocnici. Velký a těžký monitor a stojan jsou v takových podmínkách nepraktické. Ale lze to i kombinovat.
Celkové náklady na zprovoznění očního ovládání jsou značné, ale na lištu, software i uchycení aj. se dá získat nejméně 90% příspěvek od úřadu práce. Bez příspěvku se cena nové lišty v ČR pohybuje kolem 70 000 Kč, další desítky tisíc stojí software, profi uchycení nebo dostatečně výkonné zařízení, na kterém budete lištu používat (na zařízení se příspěvek nevztahuje).
Část pacientů má bohužel problém oční ovládání používat. Nejčastěji kvůli špatnému zraku nebo omezení pohybu očí. Pak zbývá už jen papírová tabulka s písmeny a gesta. V nouzi se dá snadno vyrobit - stačí napsat písmena abecedy na pět řádků cca po pěti písmenech a nejdřív pečující s pomocí pacienta určí příslušný řádek a v něm se pak hledá dané písmeno. Tak se postupně složí celé slovo. Jsou i jiné způsoby na podobném principu. Tabulky mívají i v nemocnici, ale nepoužívají možná i proto, že tento způsob komunikace je pomalý a náročný pro pacienty i pro pečující a neumožňuje se ozvat, když člověk něco potřebuje. I pro tyto případy existují řešení. Jedním z nich je Twitch Switch - čidlo, které se nalepí na libovolné funkční místo na těle (třeba tvář) a pohyb spustí alarm. Někdo třeba používá obdobu signalizace v nemocnici - na prstu má pulzní oxymetr a když je problém, zrychlení tepu nebo i pokles hladiny kyslíku spustí alarm. Pak existuje aplikace Look to speak, která umožňuje spustit alarm pohledem na mobil. Komunikační čipy v mozku zatím po celém světě využívají jednotky pacientů.
Komentáře
Okomentovat